Křižácké tažení proti levicovému světonázoru

Historické souvislosti a důsledky tohoto nesmyslného tažení pro společnost do budoucna.

Foto [3]

Levicový světonázor je stále více diskreditován a bagatelizován. Protože naše země má za sebou temnou komunistickou minulost, mohou odpůrci levice pálit těžkými kalibry. Často levicově orientovaný člověk za své názory dočká nadávek do „komoušů, totalitářů, estébáků“ apod. Mnohdy se voliči levicových stran ke svému postoji k politice raději nevyjadřují a svou levicovost skrývají. V agresivní prostředí, kde se levicové vidění světa dává nesmyslně do kontrastu se svobodou, kde se popírá existence něčeho takového, jako je levicový – liberalismus a kde je každý levicově smýšlející člověk označen za komunistu tomu není divu.

Tvrdit, že levicový světonázor neguje svobodu je zcela scestné, z historické hlediska neudržitelné a do budoucna nebezpečné dogma. Ilustrujme nesmyslnost tohoto dogmatu na  historickém příkladu:

 Paříž, květen 1968: studenti university v Nanterre a univerzity pařížské Sorbony přijímají manifest „k solidaritě s dělnickou třídou“ a ten se pak stává podnětem ke generální revoltě dělnické třídy. Během několika dnů stávkovaly továrny Renaultu, Citroenu, školy, státní železnice, loděnice, pošty vyřizovaly pouze telegramy. Tiskařští dělníci si vynutili právo zasahovat do obsahu novin, což se stávalo většinou u pravicových novin jako Le Figaro a La Nation. Stávka totálně ochromila život nejen ve městě, ale v celé Francii. Stavěly se barikády z dlažebních kostek, aut, dřeva a kamení. Ulicemi pochodovali dělníci s rudými prapory zpívajícími internacionálu a provolávající hesla jako: „lidstvo nebude svobodné, dokud nebude poslední kapitalista viset na střevech posledního byrokrata“ [2].  Vládní moc se začala rozkládat. Teprve až hrozilo převzetí moci komunisty, rozhodl se De Gaulle jednat. Vláda oznámila 35ti procentní vzestup minimální mzdy a 10ti procentní vzestup mezd obecně a volby do 40ti dnů [2]. Zároveň pohrozil, že pokud budou protesty přetrvávat, budou podniknuta tvrdá opatření s účastí armády.   

Na pařížské stávce z roku 1968 je ještě možno ilustrovat důležitý fakt. Totiž, pokud je velká část obyvatelstva mimořádně nespokojena se svou životní úrovní, je stát mnohem náchylnější k převzetí moci totalitními režimy. Co by se asi stalo, kdyby De Gaulle vůbec nezasáhnul? Kolik chybělo k tomu, aby se moci ve Francii chopili komunisti? Opět tedy musím vyslovit tvrzení, které je mými oponenty často vyvraceno: kapitalismus je ve své podstatě autodestruktivní systém. Je to právě bezbřehý kapitalismus, vystavěný na principu: „zbohatni nebo zdechni“, který neguje svobodu.  

Samotný vznik nového kapitalistického systému v 18. – 19. století, který nahradil feudalismus, ještě nebyl počátkem na cestě ke svobodné společnosti. Moc se pouze „přelila“ z panovníka, šlechty a církve na vlastníky kapitálu. Přestože byly obyčejnému člověku formálně garantovány rozšířené svobody (např.zrušení otroctví a nevolnictví), nebyly v praxi tyto svobody pro něj uplatnitelné. Toto tvrzení je historicky doložitelné a pozornost tomuto problému jsem už dostatečně věnoval ve článcích:  

http://vojtechdostal.blog.idnes.cz/c/33108/O-zlocinech-kapitalismu.html  

http://vojtechdostal.blog.idnes.cz/c/38532/Zlociny-kapitalismu-cisla-fakta-a-soucasnost.html  

Než mohla vzniknout alespoň částečně svobodná společnost, muselo být prolito ještě mnoho potoků krve na barikádách a v zákopech světových válek.  

Na čem staví moderní levicový liberalismus? Pro moderního zastánce levice je komunistické rovnostářství stejně odpudivé a nesmyslné jako pro kohokoliv jiného. Levicový liberalismus respektuje svobodu trhu a soukromého vlastnictví. Zároveň však vyzdvihuje zdravé jádro levicového světonázoru: principy solidarity. Poukazuje na to, že myšlenka rovných podmínek v prostředí neregulovaného globálního tržního kapitalismu je nesmysl. Levicově orientovaný člověk cítí například to, že výchozí životní pozice dítěte vychovávaného v dětském domově bude výrazně horší, než dítěte vyrůstajícího v úplné středostavovské rodině. Považuje za velkou nespravedlnost, že životní úspěch člověka by měl být determinován jen tím, do jakého prostředí se narodí. Poukazuje na to, že dosažení mimořádného úspěchu člověka s mimořádně špatnou výchozí pozicí je spíš sporadickou výjimkou. V praxi se „americké sny“ spíše nedějí. Rovněž připouští, že se člověk může vlivem nenadálé události (např. vážné choroby) dostat do obtížné životní situace, kterou si nezavinil a nemůže ji ovlivnit a poukazuje na morální povinnost společnosti takovému člověku pomoci prostředky z veřejných statků. Levicový přístup, poukazuje na historickou pravdu o tom, že neúměrné rozdíly mezi bohatou elitou a chudou vrstvou obyvatel vedou ke konfliktům přerůstajícím v revolty, války a nástup totalitních režimů. Snahou vyznavače levicového vidění světa, pro kterého stabilita představuje vyšší hodnotu, je takovémuto jevu bránit. Vnímá silně hodnotu společnosti a vidí v ní něco víc než smečku vlků spolupracující jen při lovu kořisti. Předpokládá, že solidarita  silných se slabými, bohatých s chudými a zdravých s nemocnými by měla být pro člověka stejnou samozřejmostí asi jako ranní hygiena. Velmi výstižně o moderní levicovosti pojednává příspěvek ekonoma Jana Merkla, který najdete zde: 

http://mertl.blog.idnes.cz/c/31958/Autenticka-levicovost-aneb-priciny-nepochopeni.html  

Lidé, kteří si myslí, že společnosti pomůžou ke svobodě tím, že zadupou levicový světonázor do země jí prokazují medvědí službu. Pouze rozumné vybalancování levicového a pravicového vidění světa a uvážené kroky, které nejsou vedeny zištnými motivy jednotlivců, ale prospěchem celku vedou ke svobodě a spravedlivé společnosti.   

Zdroje:

 [1]     Duroselle J.B. Dějiny Evropy, 1. vyd. Praha: Fortuna Print, 2005. 431 s.ISBN 80 – 7321 – 180 – 7  

[2]     http://www.antifa.cz/3-mhistorie-francie-68-jaro-ve-znameni-revolt.html  

[3]     http://zahranicni.ihned.cz/c1-25125560-prehledne-rok-ve-kterem-se-zmenil-svet-1968