Kapitalistická normalizace

Každý kdo upozorní na negativa současné konzumní kapitalistické společnosti je většinovou společností označen za hlupáka, chudého závistivce, komunistu, stalinistu, vyvrhele nebo potencionálního vraha…bohužel.

Čím je tímto fenomén způsoben? Vraťme se do historie. Od začátku průmyslové revoluce až do konce Druhé světové války (1750 – 1945) byla společnost rozdělena na dva tábory: chudé a bohaté. Šlo o takzvané industriální (výrobní) období. Po Druhé světové válce a evolučnímu posunu průmyslu byl nadbytek výrobků a nedostatek bohatých zákazníků. Navíc se na východě rozmohl komunistický fenomén. Na oba tyto faktory musela západní společnost reagovat jak z hospodářských tak ideologických důvodů. Proto bohatí dali sluchu nespokojených chudých a zpřístupnili výrobky pro chudé. Vznikla střední měšťácká vrstva a počet chudých žijících pod hranicí chudoby v západním světě klesl od padesátých do sedmdesátých let na 5 % až 10 % celkové populace. Toto období označují historikové jako postindustriální (spotřebitelské) období. V západní Evropě vznikly tzv. „sociální státy blahobytu“ se solidárním systémem financování základních lidských potřeb pro neslabší členy komunity.

Na přelomu milénia došlo k obratu. Bohatí ztratili paměť, SSSR padl ať tedy padne i střední vrstva. Zabalme nesolventní hypotéky černých chudých dlužníků do balíčku se solventními hypotéky lidí platících a prodejme tento baliček na trhu, analytici nám zajistí dobrou reklamu. Když všechno padne dostaneme odstupné ve stovkách miliard dolarů od bank on už to někdo zaplatí.

Tak se taky stalo v roce 2008. Dnes je v USA jeden milion lidí bez střechy nad hlavou a penzisti ztratili své úspory v nestabilních fondech. Bohaté to nezajímá, mají nahrabáno, po nás potopa. Takhle funguje svět mocných a bohatých. 

Dochází k nějakému zlepšení postoje mocných po roce 2008? Politici celého Západu se dušují, že si došlápnou na banky, zavedou regulace, dohlédnou na agresivní hedgeové fondy, které nakupovaly a prodávaly akcie s časovým horizontem několika hodin. Ovšem ruka ruku myje a každý politik je uplatitelný.

O negativech konzumního kapitalizmu jako je nárůst násilí, krádeží, prostituce, znásilnění, vykořisťování, nárůst distribuce drog a nárůst dopravních nehod, sebevražd, vražd v rodině a dalších se mluví bez kontextu s konzumním kapitalizmem. Jako by tyhle neduhy společnosti spadly z nebe. Jako by se někdo bál říct pravdu o snaze většiny lidí vydělávat co nejvíce peněž. Peníze, moc a sexualita naměřená proti ženám jsou priority průměrného muže ze Západu zatímco zbytek světa živoří na hranici přežití.

Pravicová televizní média (to jsou všechny) raději zastrašují lidi jako cvičené psy. Musíme šetřit! Přece nechceme dopadnout jako Řekové! Ale pravda je, že právě pravicová řecká vláda prožrala finance tohoto státu. „Veřejný dluh v poměru k HDP Řecka v roce 2009 byl 115,8 % v ČR pouze 35,4 %.“ (6. květen, 2010, Hospodářské noviny). Obě země mají téměř stejný počet obyvatel. Rozdíl mezi Řeckem a ČR je markantní. Průměrný Řek je líný hoteliér, průměrný Čech svědomitý pracující občan v průmyslu nebo službách. Řekové by od EU (z kapitalistického hlediska) neměli dostat ani jedno euro. Díky Řecko, Mádle a Issová. Opravdu díky.   

Jediné co může člověk v této době dělat vykašlat se na vyšší priority jako je láska k člověku nebo rodina. Hlavní je zbohatnout: „bohatství (peněžní) je základem úspěchu“ podle kapitalistického mýtu.

 Citace:

„Kdo není solventní a nenaspoří si na vzdělávání a péči zdravotní a důchodovou aťsi skončí jako negramotný a nemocný nuzák – to je přeci srozumitelné každému, “ velí nám neextrémní zdravý rozum, „za vše se platí – takový je život – svoboda je svoboda – jinou alternativu nemáme – nebo chcete, aby se vrátil komunizmus? Toužíte vrátit zašlé časy s zase stát fronty na banány, dámské vložky a devizové doložky? Základní sociální jistoty a slušný ekonomický standard pro všechny (výdobytky revolučního tlaku socializmu) vypráší služka kapitalistických mýtů z koberce dějin jednou pro vždy.“

Z knihy (Buržoazní společnost)  

sarkastického kritika kapitalizmu Bohumíra Pavelky